Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ivona Březinová: Začarovaná třída (Mýdlová Madla)

7. 11. 2011 21:03:11
„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“ „Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“

„Kradou? Jako lupiči?“
„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.“
„Nepovídej,“ ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně
všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do
polepšovny.“
„To je jedno,“ mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený.
Za trest.“
„Kdo je zavřený?“ zeptal se Aleš, který zaslechl poslední
část rozhovoru.
„Ale...ta nová samoobsluha na rohu,“ řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným
pohledem.
Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.
„Já s ním tancovat nebudu,“ řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.
„Ne? A proč ne?“ podivila se paní učitelka.
Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.
„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?“ nedala se paní učitelka odbýt.
„Je špinavej,“ vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.
Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou
do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.
„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,“ vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného
nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy
tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.“
„S princem?“ vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.
A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský
bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale
úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo jich tolik, až to vypadalo, že
v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou
kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř
bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli
převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu
poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.
„Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!“
Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se
o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě
praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich
dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však
to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní
bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a
několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků
snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.
Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se
třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou
zmrzlinu nedostala.
Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.
„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl
šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet
a udiveně se zadívala na Maroše.
„Neboj, není kradenej,“ řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.
Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad
zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se
zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné
nebezpečí, že dostane angínu.
„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni
cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni
mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset
mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

„Kradou? Jako lupiči?“

„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.“

„Nepovídej,“ ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně

všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do

polepšovny.“

„To je jedno,“ mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený.

Za trest.“

„Kdo je zavřený?“ zeptal se Aleš, který zaslechl poslední

část rozhovoru.

„Ale...ta nová samoobsluha na rohu,“ řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným

pohledem.

Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.

„Já s ním tancovat nebudu,“ řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.

„Ne? A proč ne?“ podivila se paní učitelka.

Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.

„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?“ nedala se paní učitelka odbýt.

„Je špinavej,“ vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.

Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou

do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.

„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,“ vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného

nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy

tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.“

„S princem?“ vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.

A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský

bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale

úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo jich tolik, až to vypadalo, že

v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou

kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř

bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli

převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu

poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.

„Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!“

Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se

o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě

praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich

dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však

to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní

bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a

několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků

snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.

Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se

třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou

zmrzlinu nedostala.

Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.

„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl

šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet

a udiveně se zadívala na Maroše.

„Neboj, není kradenej,“ řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.

Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad

zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se

zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné

nebezpečí, že dostane angínu.

„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni

cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni

mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset

mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

Musel jsem to sem dát, pro korektnost!

Autor: Jan Vladyka | pondělí 7.11.2011 21:03 | karma článku: 19.43 | přečteno: 3028x

Další články blogera

Jan Vladyka

Pohne Skippy zemskou osou?

Přesně před šesti lety obrovské zemětřesení v Chile o magnitudu 8,8 zkrátilo trvale den o 1,26 mikrosekundy a vychýlilo zemi o 2,7 tisíciny stupně. Co s tím má společného Austrálie? Odpověď zní Skippy....

28.2.2016 v 1:17 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 203 | Diskuse

Jan Vladyka

Silničáři nezaspali!

Jak začít jinak, než obligátním, máme tu Nový rok. Ne, nebudu se ohlížet nijak výrazně za tím starým rokem. Ani Vás nebudu nudit nějakým novoročním předsevzetím. Prostě skončil rok 2015, začal rok 2016.

1.1.2016 v 1:35 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Vladyka

Transplantace Švábem

Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Takto popisuje transplantaci wikipedie a je to celkem srozumitelné. První transplantace proběhla na počátku 20. století (rohovka), ale opravdový boom úspěšných transplantací nastal až v druhé polovině 20. století po roce 1954. Po ledvinách následovala slinivka, játra, srdce plíce a v dnešní době už se transplantuje prakticky cokoliv na co si vzpomenete od opičí hlavy až po celý obličej.

11.12.2014 v 22:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 440 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Nesmíme na veřejnosti kouřit, pít a křičet, ale budeme moci střílet

To je fajn. Vskutku ukázkový příklad, jak udělat z lidí idioty. Restrikce běžných lidských činností, omezování občanských svobod, soukromí a podnikání má vyvážit zákon, který občanům umožňuje v konvenční válce využít své zbraně.

29.6.2017 v 12:44 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 699 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Zvítězí Kulhánek nad Zemanem? Těžko, Anežko!

M. Zeman měl zatím pro příští volby za vážné soupeře jen Drahoše a Horáčka. Teď se objevil další - bývalý šéf Škodovky Kulhánek. Všichni tři mají za sebou nesporné profesní úspěchy, ale v politice mají zkušenosti Anežky z Hudlic.

29.6.2017 v 12:08 | Karma článku: 20.80 | Přečteno: 458 |

Jaroslav Andrýsek

Brutální reklama – svědectví o naší společnosti

V reklamě na banku kocour sežere kanárka. To se klidně může stát, tak v čem je ta brutalita? A navíc, denně na obrazovce vidíme stovky vražd a násilí. Tak proč to pohoršení nad hladovým kocourem?

29.6.2017 v 9:46 | Karma článku: 24.40 | Přečteno: 995 | Diskuse

Libor Popovský

Rozhodla se Evropa spáchat sebevraždu?

Překlad článku Judith Bergman „Europe: Choosing Suicide?" pro českou verzi webu Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou.

29.6.2017 v 9:12 | Karma článku: 36.50 | Přečteno: 1576 | Diskuse

Pavel Opl

Utahovali nám opasky, berou nám svobodu a co nám provedou dál ?

Deset milionů obyvatel naší republiky si muselo utahovat opasky, když pár gaunerů vytunelovalo naši zem. Z gaunerů se stali "VIP" a bohatí "mocipáni", kteří ovlivňují dodnes i legislativu. Tu legislativu, která nám bere

28.6.2017 v 23:17 | Karma článku: 42.07 | Přečteno: 2109 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1156
táta od rodiny a spokojeností nakažený člověk

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.