Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dělej, praskla mi voda!

1. 06. 2013 13:21:53
Byl jsem probuzen do pošmourného deštivého dne svou milovanou manželkou někdy kolem šesté hodiny. Původně jsem si myslel, že jsem zaspal do práce, nicméně vzápětí mi došlo, že je sobota a navíc na mne má žínka zvolala větu, kterou do smrti nezapomenu: "Dělej, vstávej, praskal mi voda!"

Byl jsem probuzen do pošmourného deštivého dne svou milovanou manželkou někdy kolem šesté hodiny. Původně jsem si myslel, že jsem zaspal do práce, nicméně vzápětí mi došlo, že je sobota a navíc na mne má žínka zvolala větu, kterou do smrti nezapomenu: "Dělej, vstávej, praskal mi voda!"

Miliony myšlenek, které se snad každému člověku při probuzení honí hlavou, se mi rozutíkaly do všech světových stran a já zůstal chvíli sedět na posteli jako přibitý. Terpve až další věta manželky, něco na způsob, nečum a začni fungovat, mne donutila konat. Ryvhle jsem se oblékl a za chvilku jsem již startoval vůz značky opel astra caravan, abych promptně přivezl tchýni, která se zatím postará o naší prvorozenou ratolest.

Ještě štěstí, že to ke tchýni máme jen pár set metrů a do porodnice asi kilometr. Ani ne za půl hodiny od mého příjemného probuzení už jsme zvonili na zvonek dveří, za jejichž veřejemi se malá škvrňata poprvé podívají na svět. V celku příjemná porodní asistentka nám přidělila skříňku, kam jsme umně naskládali doma předpřipravenou bagáž s věcmi nutnými k "přežití" v porodnici potažmo na šestinedělí. Zatímco mne vykázala na chodbu se slovy, ať chvilku počkám, manželku si odvedla kamsi do útrob porodního traktu. Na mou otázku, jak dlouhá ta chvilka bude mi odpověděla stroze, že cca 45 minut. Posadil jsem se tedy na lavici v malé chodbě a dívajíc se s nadějemi na již zmiňované dveře, zabral jsem se do myšlenek, co že nás to vlastně čeká.

Porod, kde má účast u něho nás bude stát sto korun, doufejme příjemný a hlavně erudovaný a veskrze profesionálně jednající personál, snad i nějaký ten zkušený lékař. Kontrakce, klystýr, ozvy, přestřihávání pupeční šňůry, a pak už jen plačící uzlíček čehosi, co vzniklo spojením té nejmenší buňky z mého těla s tou největší buňkou z těla manželky.... to bude haluze

Se skřípěním se otevřely dveře výtahu a z něho vyšel manželský pár s holčičkou. Žena zazvonila na "porodní zvonek" a do "kecafonu" nahlásila: "Dobrý den, asi rodím...." Po chvilce už byla paní tam kde má manželka a muž té paní se poroučel se slovy, že ještě musí odvést dceru, aby jí někdo pohlídal. Osiřel jsem a tak jsem se opět zabral do přemýšlení.

Copak to toho našeho prcka vlastně v životě čeká. Ano, ekonomická situace není zrovna růžová, navíc se narodí do světa, kde se neustále někde válčí a kde lidská dobrota je zatím po zásluze potrestána, nicméně i tak si, já, ryzí optimista, myslím, že se může na život v tomto světě těšit. Důležité je, že je to dítě chtěné. Lituji toho, že jsou ještě na světě země, kde si rodič dítěte nemůže zvolit, zda dítě chce či ne. Rozhodně by jsme si netroufli přivést na svět tvorečka, aniž bychom mu nebyli schopni zajistit nějaké zázemí. Nechceme se spoléhat jen na to, jestli nám někdo někde něco dá. Poctivě jsme šetřili každou postradatelnou korunu, něco nám zbylo po prvním dítěti a nechtěli jsme se dostat do situace, kdy bychom museli někde chodit a žebrat o nějakou nadstandartní dávku, nebo příspěvek. Netvrdím, že nebudeme pobírat peněžitou pomoc v mateřství, či rodičovský příspěvek, ale neumím si představit, že bych někde od někoho dostal byt, či někde žebral o nějaký zvláštní příplatek.

Skřípající zvuk výtahových dveří mne vytrhl z myšlenek a já sledoval, jak se manžel ženy, která přišla rodit po nás hrne ke zvonku. Kouknu na hodinky a zhišťuji, že už je to skoro hodina, co tu, zabrán do svých myšlenek, sedím.

"Dobrý den, rodí mi tu žena, nesu jí nějaký věci..."
"Tak vydržte chvilku"

Muž se na mne otočil a ptá se:"Taky vám řekli ať čekáte?"
"Ano, asi před hodinou..." odvětil jsem.
"To je divný, já když jsme tu byli poprvé, tak jsem byl s manželkou u porodu hned od začátku." trochu s podivem se na mne podíval a odložil si věci. Sotva se posadil, už se otevřeli dveře a muž byl vyzván ať jde dál.
"Kdo? Já?", opět se s podivem otázal onen bodrý muž.
"No ano vy, a pospěšte si, ta, kterou slyšíte sténat je vaše žena..."

Muž s ještě více překvapeným výrazem v obličeji posbíral věci a už se hrnul do dveří. Teprve když se dveře zavřeli, všiml jsem si, že tam zapomněl deštník. Zvedl jsem se a chtěl jsem zazvonit, aby mu ho dali, ale když jsem skrze zavřené dveře zaslechl, jak jeho manželka sténá v porodních bolestech, bylo mi jasné, že je mu nějaký deštník zcela ukradený. Po chvilce vyšla moje manželka s porodní asistentkou a oznámila mi, že to hned tak nebude. Ať si zatím jedu domů, že se mi ozvou. Podepsal jsem mezi dveřmi nějaký souhlas o účasti u porodu a celý jako na trní, sledoval, jak se dveře pomalu zavírají.

Cesta domu mi utekla jako nic a já tu teď sedím, čekám na telefon a jen si tak přemýšlím, proč vlastně nemůžu být se svou ženou, která je na "hekárně" a jistě by mou přítomnost ocenila. Možná by stálo za to se zasadit o to, aby se naše porodnictví pohlo zase o kousek vpřed a více se příblížilo lidem. Možná by pak ubylo i matek, které po špatných zkušenostech s porodnicí, raději volí (dle mého názoru) zbytečně riskantní porod doma.

Omlouvám se za pravopisné chyby, které se v tomto článečku jistě vyskytnou, ale nemám v mém momentálním rozpoložení na to, abych je hledal a opravoval. Jsem rád, že jsem to mohl hodit na papír, podělit se o to se svými virtuálními přáteli a nyní už jdu raději zkontrolovat, zda nemám vybitý telefon. Nějak podezřele dlouho se mi nikdo neozval.

Autor: Jan Vladyka | sobota 1.6.2013 13:21 | karma článku: 15.66 | přečteno: 964x

Další články blogera

Jan Vladyka

Pohne Skippy zemskou osou?

Přesně před šesti lety obrovské zemětřesení v Chile o magnitudu 8,8 zkrátilo trvale den o 1,26 mikrosekundy a vychýlilo zemi o 2,7 tisíciny stupně. Co s tím má společného Austrálie? Odpověď zní Skippy....

28.2.2016 v 1:17 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Vladyka

Silničáři nezaspali!

Jak začít jinak, než obligátním, máme tu Nový rok. Ne, nebudu se ohlížet nijak výrazně za tím starým rokem. Ani Vás nebudu nudit nějakým novoročním předsevzetím. Prostě skončil rok 2015, začal rok 2016.

1.1.2016 v 1:35 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Vladyka

Transplantace Švábem

Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Takto popisuje transplantaci wikipedie a je to celkem srozumitelné. První transplantace proběhla na počátku 20. století (rohovka), ale opravdový boom úspěšných transplantací nastal až v druhé polovině 20. století po roce 1954. Po ledvinách následovala slinivka, játra, srdce plíce a v dnešní době už se transplantuje prakticky cokoliv na co si vzpomenete od opičí hlavy až po celý obličej.

11.12.2014 v 22:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 441 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 96 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje bezprostřední osobní vzpomínka na 21. srpen 1968

Ano, je dobře, že si srpen 1968 pořád dokola připomínáme. Proto se i já pŕidávám svou osobní vzpomínku na tu dramatickou noc a následné časné ráno

21.8.2017 v 11:04 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 235 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 441 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1156
táta od rodiny a spokojeností nakažený člověk

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.