Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak daleko a přitom tak blízko

29. 10. 2013 21:39:06
Dnes mi kolegyně z práce popisovala, jak je dneska všechno úžasný. Její kamarádka odjela na exotickou dovolenou na Filipíny, každou noc spí jinde, každý den navštíví nějakou pamětihodnost a zajímavost. Včera jí napsala po "skajpu" jak se jí tam líbí a na konci dodala.... Jsem od tebe vzdálená 10000 kilometrů."No není to úžasný?" ptá se mne kolegyně. "Tak daleko a přitom tak blízko."

Jo, je to úžasný. Opravdu. Je naprosto úžasný, že člověk může s druhým člověkem komunikovat online, nebo chcete-li, face to face, a při tom být na druhém konci světa. Vzdálenosti se zkracují, informace zrychlují. Když si George Clooney říhne na rautu v pensylvánské restauraci "Great lobster", téměř okamžitě o tom ví Naděžda Prokurenková ve svém moskevském apartmánu a může o tom pokecat se svou kamarádkou, Tamarou Jekatěrinou Gerber z Omsku, kterou sice vůbec nikdy nepotkala, ale za to mají stejné známé na facebooku.
Ale abych se vrátil zpět na začátek. Tak daleko a přitom tak blízko. Tak zněla nadšená věta mé kolegyně. V tomto případě to samosebou platí a dá se říci, že internet a pokrok spojuje, nicméně zkuste se někdy rozhlédnout kolem sebe. Troufám si říci, že spíše uvidíte jinou skutečnost, která by se dala popsat tak, že prohodíme dvě slova v oné nadšené větě. Tak blízko a přitom tak daleko.

Nejlépe je to vidět na autobusových zastávkách. Pamatuji si, když jsme před 20, 15 lety jezdili do a ze školy, byla sranda, na zastávce, v autobuse a vůbec celou cestu jsme se spolužáky probírali různá témata: o fotbale, o hokeji a sportu všeobecně, o holkách, někdy aj o škole, jeden čas frčelo Dračí doupě, později o kapelách, o tom, jak jednou budeme slavný, kdo je větší punkáč atd atd. A nejen my. Takových lidí byla celá zastávka, celý trolejbus. Sem tam seděl jedinec, co si četl, pokud to v tom randále vůbec šlo, nebo jen tupě koukal z okna. A dneska? Přijdete na zastávku a stojí tam stále hloučky mladých studentů, jen se něco změnilo. Nemluví, zřídka si něco ukáží na telefonu což někdy okomentují. V trolejbuse, sem tam někdo tlumeně hovoří, většina tpě zírá na mobilní telefon, ti lepší se sluchátky na uších. Zrovna dnes jsem v jedné kavárně viděl mladý pár. Mladý hezký muž s mladou hezkou ženou u kávičky, v kočárku malé hezké děťátko. Mladý hezký muž něco hloubavě studoval na svém chytrém telefonu, mladá žena něco zuřivě diskutovala na svém chytrém telefonu, dítě v kočárku ocucávalo maketu chytrého telefonu. Vedle u stolku dvě mladé slečny o něčem diskutovaly, každá na svém chytrém chytrém telefonu. Vzadu postarší muž poslouchal ze sluchátek hudbu ze svého chytrého telefonu, i když, možná, že to bylo rádio. Nejhorší věcí ale je, když se člověk dostane po x týdnech do hospody a prvních 20 minut, ač sedí u přeplněného stolu, lemtá pivo zcela sám, neb každý něco řeší, diskutuje, skajpuje. Pak dalších 20 minut jen tak sedí, protože nikdo není schopen myslet na nic jiného, než na to, o čem před chvílí diskutoval na facebooku. Před měsícem jsem si pořizoval nový telefon. V práci se mi smáli, rozhodoval jsem se totiž mezi Huawei g5000 a Aligátorem 600. Ano jsou to telefony pro seniory a neřeknou vám, jaké je počasí v Kuala Lumpuru, ale proč bych to taky chtěl vědět? Nemají sice žádnou aplikaci, díky které můžete rozeznat co za píseň právě hrají v rádiu, nicméně dovolám se s ním, sms napíšu a když někde upadnu, mohu stisknutím jedinýho tlačítka přivolat pomoc. Nejdou na nich sice hrát zombie 3d zabijácký hry ani farmarama, ale když jdu večer domu a nesvítí světlo, stisknutím jednoho tlačítka se mi rozsvítí svítilna. Ale to už poněkud odbíhám.

17.2.2013 to je den, kdy jsem se natrvalo odpojil od Facebooku. 14 dní jsem měl nutkání znovu obnovit činnost. Odolal jsem. Je to více jak půl roku a cítím se lidem blíž, než kdy s celým facebookem. Měl jsem na něm přes 500 kamarádů. Přitom jsem se bavil jen s asi šesti lidma. Kolikrát jsem facebook zapnul jen proto, abych čekal, než mi někdo napíše a když konečně napsal, zjistil jsem, že si s ním stejně nechci povídat. Byl jsem otrokem.
Je pravda, že do společnosti už se nedostanu jako dřív, ale nedávno jsem byl na jednom koncertě a potkal tam kupu známých, kamarádů, přátel. Všechny jsem rád viděl a dtroufám si říct, že všichni rádi viděli mě. Byl jsem jim vzácný. Vyzvídali co nového, neb se to nemohli dozvědět, jako od ostatních ze stavů na facebooku. Byl to krásný večer, krásný koncert. Těším se, až zase na nějaký půjdu a potkám tam své známé, kamarády a přátele a budu si s nima moci normálně popovídat. Zatím je to sice tak daleko, ale budeme si tam pak tak blízko.

Autor: Jan Vladyka | úterý 29.10.2013 21:39 | karma článku: 19.75 | přečteno: 691x

Další články blogera

Jan Vladyka

Pohne Skippy zemskou osou?

Přesně před šesti lety obrovské zemětřesení v Chile o magnitudu 8,8 zkrátilo trvale den o 1,26 mikrosekundy a vychýlilo zemi o 2,7 tisíciny stupně. Co s tím má společného Austrálie? Odpověď zní Skippy....

28.2.2016 v 1:17 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Vladyka

Silničáři nezaspali!

Jak začít jinak, než obligátním, máme tu Nový rok. Ne, nebudu se ohlížet nijak výrazně za tím starým rokem. Ani Vás nebudu nudit nějakým novoročním předsevzetím. Prostě skončil rok 2015, začal rok 2016.

1.1.2016 v 1:35 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Vladyka

Transplantace Švábem

Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Takto popisuje transplantaci wikipedie a je to celkem srozumitelné. První transplantace proběhla na počátku 20. století (rohovka), ale opravdový boom úspěšných transplantací nastal až v druhé polovině 20. století po roce 1954. Po ledvinách následovala slinivka, játra, srdce plíce a v dnešní době už se transplantuje prakticky cokoliv na co si vzpomenete od opičí hlavy až po celý obličej.

11.12.2014 v 22:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 441 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 96 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje bezprostřední osobní vzpomínka na 21. srpen 1968

Ano, je dobře, že si srpen 1968 pořád dokola připomínáme. Proto se i já pŕidávám svou osobní vzpomínku na tu dramatickou noc a následné časné ráno

21.8.2017 v 11:04 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 235 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 441 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1156
táta od rodiny a spokojeností nakažený člověk

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.