Silničáři nezaspali!
Já sedím střízlivý u počítače a nějak nemohu usnout. Koukám z okna ven, kde na zmrzlou krajinu padá sníh. Bílý sníh, což nebylo v severočeské uhelné pánvi vždy samozřejmostí. Venku doznívají poslední salvy dělobuchů, ale už to není co to bývalo. Pamatuji si, jak ještě na přelomu 2013/2014 trvaly ony salvy až do půl druhé, ale dneska, stejně jako před rokem byly o hodinu kratší. Buď lidi nemají peníze, nebo nemají chuť a nebo je to jen nějaká místní anomálie. Vem to čert. Před chvílí tu nějaký pár mladých lidí pod balkónem s igelitkou plnou munice prožíval své chvilky štěstí. Ještě před rokem tu, stejně jako každého předchozího Silvestra, co jsem se sem nastěhoval, na louce pořádal místní zbohatlý vietnamec (sympaťák každým coulem, vřele se zdravíme) přímo manévry a doslova střelecké orgie. Lidé se kolem toho scházeli, gratulovali si a přáli do Nového roku, vládla příjemná atmosféra a šampaňské se vsakovalo do trávy, popřípadě sněhu, ale tuhle noc nic. Jen ten pár mladých lidí s tou igelitkou. Trochu jsem si připadal jako šmírák a přiznám se, že jsem se skrýval za závěsem, když jsem je pozoroval, jak pomalu vytahují jednu atrakci za druhou. Následující popisy efektů budou velice amatérské, neb se v zábavné pyrotechnice opravdu neorientuji. Nejprve to byla jakási podlouhlá tyč, kterou mladík nějak šrouboval a pak natáhl směrem k obloze. Za chvilku z ní létala jedna světlice za druhou, stejné barvy, beze zvuku. Takové trubky měl ještě dvě. Stejný efekt. Trošku znuděn jsem se šel napít, když v tom slyším ránu, pak druhou a třetí. Mladík tentokrát házel bouchací sirky (ty poznám, ještě z mládí) a slečna držela v ruce odvážně prskavku. Začínal to být docela odvaz. Mladý muž, když vyplýtval všechen svůj arsenál bouchacích sirek, zašátral v igelitce a vytáhl další věc. Položil jí na silnici a chvilku u ní škrtal zapalovačem. Za chvlku se do vzduchu ve velké rychlosti v krouživých pohybech vzneslo něco, jako světluška. Zhaslo to během sekund. Tušil jsem, že tohle všechno byla jen předehra k nčemu většímu a mé podezření se začalo pomalu naplňovat. Slečna začala odhrnovat sníh na vozovce. Teď tam jistě položí nějakou mega petardu, to nejlepší na konec... povídal jsem si v duchu a nalepil se na sklo. Už mi bylo jedno, jestli mne někdo uvidí. Napětí by se dalo krájet. Mladík začal šátrat v igelitce a vytáhl další prskavku, kterou zapálil a začal s ní krouživě točit. Zaměřil jsem se tedy na slečnu. Stála nad odhrnutým místem a švihala rukou. Dole o zem se jedna po druhé rozprskávaly bouchací kuličky. Mladík neodolal, odhodil dohořelou prskavku a jal se také házet bouchacíma kuličkama o zem. Byl to ohromný pohled. Možná i stokrát lepší než ona ohňová šou vietnamce. Bylo to takové krásné souznění duší. Když dvojici došli bouchací kuličky, začali oba sklízet to, co po fireshow zůstalo na zemi. Když to sebrali a naložili do igelitky, zapálili ještě, na značce vodohospodářů pověšenou, dlouhou prskavku, kterou tam odvážně zanechali a odešli domů.
Přeji ti, milý čtenáři, do Nového roku, pokud už nemáš nějakou spřízněnou duši, abys jí v tomto roce nalezl. Venku dnes jistě byla spousta lidí, mnozí z nich se určitě bavili a baví, nicméně není nad to, když se můžeš bavit se svou spřízněnou duší nejen na Silvestra, ale po celý rok.
PS: Silničáři tentokrát nezaspali. Jednoho sypače jsem zahlédl jak protahuje naší frekventovanou silnici přesně o půlnoci.
Jan Vladyka
Vánoční zamyšlení
Máme tu štědrý den. Společně s ním spojené Vánoční svátky, advent a blížící se konec roku mne vždy nutí, a asi nejen mne, k zamyšlení, sebereflexi a určité sumarizaci myšlenek jako takových.
Jan Vladyka
Pohne Skippy zemskou osou?
Přesně před šesti lety obrovské zemětřesení v Chile o magnitudu 8,8 zkrátilo trvale den o 1,26 mikrosekundy a vychýlilo zemi o 2,7 tisíciny stupně. Co s tím má společného Austrálie? Odpověď zní Skippy....
Jan Vladyka
Transplantace Švábem
Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Takto popisuje transplantaci wikipedie a je to celkem srozumitelné. První transplantace proběhla na počátku 20. století (rohovka), ale opravdový boom úspěšných transplantací nastal až v druhé polovině 20. století po roce 1954. Po ledvinách následovala slinivka, játra, srdce plíce a v dnešní době už se transplantuje prakticky cokoliv na co si vzpomenete od opičí hlavy až po celý obličej.
Jan Vladyka
Čistý čas ve fotbale ano či ne?
Fotbal je fenoménem posledních několika destiletí. Denně jsou o něm popsány tuny papíru, zaplněny terabyty prostoru na internetu, miliony lidí ho hrají, stovky milionů lidí o něm denně hovoří. Je doporučováno myslet na fotbal při sexu, pokud chcete oddálit ejakulaci. Muži ho milují, ženy většinou nenávidí, nebo tiše tolerují. V poslední době sílí debata o určitých změnách v pravidlech této masové zábavy. Jsem pro jednu revoluční změnu. Zavedení čistého času.
Jan Vladyka
Tak daleko a přitom tak blízko
Dnes mi kolegyně z práce popisovala, jak je dneska všechno úžasný. Její kamarádka odjela na exotickou dovolenou na Filipíny, každou noc spí jinde, každý den navštíví nějakou pamětihodnost a zajímavost. Včera jí napsala po "skajpu" jak se jí tam líbí a na konci dodala.... Jsem od tebe vzdálená 10000 kilometrů."No není to úžasný?" ptá se mne kolegyně. "Tak daleko a přitom tak blízko."
Jan Vladyka
Co dokáže moucha na flusanci?
Sedím si takhle jednou na lavičce trolejbusové zastávky v jednom nejmenovaném krajském městě, které bylo kdysi označováno jako Rudý sever, a najednou se přistihnu, že pozoruji jak si velká, celkem nechutná, ale vypasená masařka svým sosáčkem pochutnává na velkém, celkem nechutné, zeleném hlenu, který tu kdosi zanechal, patrně jako důkaz toho, že měl dlouhou chvíli.
Jan Vladyka
Je mi ctí, Lucie!
Je to obrovský okamžik v životě lidském. Jeden z nejsilnějších okamžiků. Narození potomka lhostejno jakého pohlaví. Je to zkrátka neuvěřitelná událost. Málem už jsem na ten pocit štěstí při narození mého prvního syna zapomněl. Málem už jsem zapomněl na to, jaké pocity jsem cítil, když jsem poprvé zaslechl jeho hlas, kterým oznamoval všem přítomným, že právě přišel na tento svět. Skoro už jsem vytěsnil pocity, které jsem cítil přisvém prvním kontaktu s ním a dokonce i to, že jsem plakal štěstím, když jsem si poprvé mohl pochovat v náručí.
Jan Vladyka
Dělej, praskla mi voda!
Byl jsem probuzen do pošmourného deštivého dne svou milovanou manželkou někdy kolem šesté hodiny. Původně jsem si myslel, že jsem zaspal do práce, nicméně vzápětí mi došlo, že je sobota a navíc na mne má žínka zvolala větu, kterou do smrti nezapomenu: "Dělej, vstávej, praskal mi voda!"
Jan Vladyka
ME: skutečný fotbalový zážitek
...alespoň v porovnání s mistrovstvím světa ve fotbale. Samozřejmě jde jen a pouze o můj subjektivní pohled a názor, ale budu se snažit o to, podložit ho určitými postřehy, které mne při sledování tohoto fotbalového svátku napadly.
Jan Vladyka
Realitní makléři - spolek amatérů
Nechci tvrdit, že všichni, ale drtivá většina realitních makléřů mi přijde jako bandička amatérů. Schválně si zkuste projít nabídky bytů na internetu a kdo z vás mi nedá za pravdu? Možná jen samotní makléři. V krátkém povzdechu níže se to budu snažit maličko rozebrat....
Jan Vladyka
OSA Nostra
Možná poněkud laciný nadpis, ale proč ne. Vždyť se jedná o organizaci, která si lacině přijde na miliony za nic. Netvrdím, že by neměli mít autoři nějakou ochranu proti plagiátorství a že by nemělo být zákoně ošetřeno, když se někdo obohacuje na něčí úkor, ale co je moc je moc.
Jan Vladyka
Americký sen a české probuzení
aneb, pohádka o tom, jak si nejsme všichni rovni.... V této pohádce nevystupují nadpřirozené postavy. Pohádka pojednává o Frantovi Flintovi a jeho snu. Podobnost osob vystupujících v této pohádce s reálnými osobami je čistě náhodná.
Jan Vladyka
Absence soudnosti po česku
Neustále zde v diskuzích, ale aj kolem sebe slyším lidi kvílet, kňučet a nadávat na to, jak se kdo má špatně, jak si kdo nakradl, jak na nic nejsou peníze a hlavně (což mne osobně nejvíc vytáčí), jak jsme se za komunistů měli lépe... já tomu říkám absence soudnosti po česku, ačkoliv je možné, že je to specialita aj jiných postkomunistických zemí. Nevím.
Jan Vladyka
Ivona Březinová: Začarovaná třída (Mýdlová Madla)
„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“ „Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“
Jan Vladyka
Salva nebo potlesk, vždycky se pláče...
Přesně se stalo to, co jsem čekal. Vyrojila se opět spousta inteligentů, kteří si zkrátka nedají pokoj, nedají pokoj ani pozůstalým a neustále se budou šťourat v tom, proč někdo truchlí za někoho a proč nikdo netruchlí za někoho na náměstí.
Jan Vladyka
Cikán pracuje, Rom se chová tržně, vláda spí
Četl jsem poslední dobou pár zajímavých článků o problematice, která je momentálně na pořadu dne hlavně v severních čechcách. Romská otázka, cikánský problém, problém s nepřizpůsobivými, rasismus naruby...jedno jak se to nazve, zkrátka, všichni asi víte, o čem jsem četl...
Jan Vladyka
My v Ústí na to máme!
....aneb, Ústí není Praha. Nebo také, my na to v Ústí máme. Ale abych šel rovnou k jádru pudla. V Ústí nad Labem se staví o 106 a bohužel jsou to stavby megalomanské, soudě dle peněz aj představ.
Jan Vladyka
Jsem hrdý na to, že jsem zaměstnanec...
Pročítajíc si diskuze na IDnes, jsem dopěl k názoru, že jsem hrdý na to, že jsem zaměstnanec. Útoky některých lidí na zaměstnance obecně, paušalizování a házení všech zaměstnanců do jednoho pytle mne navíc opět (jak já to jen nerad dělám) se hluboce zamyslet.
Jan Vladyka
V ČR je lepší sedět, než bejt v nemocnici!
Někde jsem zaslechl, že vyspělost národa se dá soudit podle toho, jak se starají o své vězně. Spíš bych já osobně ale vyspělost národa soudil podle toho, jak je schopný se postarat o své nemocné spoluobčany.
Jan Vladyka
Opravdu jsem rád, že vznikly VV!
A kdo není? Já myslím, že se tu konečně něco ukázalo. Konečně už vím to, co jsem zatím jen tušil. Věci Veřejné mi do spousty nezodpovězených otázek a domněnek vnesly světlo...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1171x