Tak daleko a přitom tak blízko
Jo, je to úžasný. Opravdu. Je naprosto úžasný, že člověk může s druhým člověkem komunikovat online, nebo chcete-li, face to face, a při tom být na druhém konci světa. Vzdálenosti se zkracují, informace zrychlují. Když si George Clooney říhne na rautu v pensylvánské restauraci "Great lobster", téměř okamžitě o tom ví Naděžda Prokurenková ve svém moskevském apartmánu a může o tom pokecat se svou kamarádkou, Tamarou Jekatěrinou Gerber z Omsku, kterou sice vůbec nikdy nepotkala, ale za to mají stejné známé na facebooku.
Ale abych se vrátil zpět na začátek. Tak daleko a přitom tak blízko. Tak zněla nadšená věta mé kolegyně. V tomto případě to samosebou platí a dá se říci, že internet a pokrok spojuje, nicméně zkuste se někdy rozhlédnout kolem sebe. Troufám si říci, že spíše uvidíte jinou skutečnost, která by se dala popsat tak, že prohodíme dvě slova v oné nadšené větě. Tak blízko a přitom tak daleko.
Nejlépe je to vidět na autobusových zastávkách. Pamatuji si, když jsme před 20, 15 lety jezdili do a ze školy, byla sranda, na zastávce, v autobuse a vůbec celou cestu jsme se spolužáky probírali různá témata: o fotbale, o hokeji a sportu všeobecně, o holkách, někdy aj o škole, jeden čas frčelo Dračí doupě, později o kapelách, o tom, jak jednou budeme slavný, kdo je větší punkáč atd atd. A nejen my. Takových lidí byla celá zastávka, celý trolejbus. Sem tam seděl jedinec, co si četl, pokud to v tom randále vůbec šlo, nebo jen tupě koukal z okna. A dneska? Přijdete na zastávku a stojí tam stále hloučky mladých studentů, jen se něco změnilo. Nemluví, zřídka si něco ukáží na telefonu což někdy okomentují. V trolejbuse, sem tam někdo tlumeně hovoří, většina tpě zírá na mobilní telefon, ti lepší se sluchátky na uších. Zrovna dnes jsem v jedné kavárně viděl mladý pár. Mladý hezký muž s mladou hezkou ženou u kávičky, v kočárku malé hezké děťátko. Mladý hezký muž něco hloubavě studoval na svém chytrém telefonu, mladá žena něco zuřivě diskutovala na svém chytrém telefonu, dítě v kočárku ocucávalo maketu chytrého telefonu. Vedle u stolku dvě mladé slečny o něčem diskutovaly, každá na svém chytrém chytrém telefonu. Vzadu postarší muž poslouchal ze sluchátek hudbu ze svého chytrého telefonu, i když, možná, že to bylo rádio. Nejhorší věcí ale je, když se člověk dostane po x týdnech do hospody a prvních 20 minut, ač sedí u přeplněného stolu, lemtá pivo zcela sám, neb každý něco řeší, diskutuje, skajpuje. Pak dalších 20 minut jen tak sedí, protože nikdo není schopen myslet na nic jiného, než na to, o čem před chvílí diskutoval na facebooku. Před měsícem jsem si pořizoval nový telefon. V práci se mi smáli, rozhodoval jsem se totiž mezi Huawei g5000 a Aligátorem 600. Ano jsou to telefony pro seniory a neřeknou vám, jaké je počasí v Kuala Lumpuru, ale proč bych to taky chtěl vědět? Nemají sice žádnou aplikaci, díky které můžete rozeznat co za píseň právě hrají v rádiu, nicméně dovolám se s ním, sms napíšu a když někde upadnu, mohu stisknutím jedinýho tlačítka přivolat pomoc. Nejdou na nich sice hrát zombie 3d zabijácký hry ani farmarama, ale když jdu večer domu a nesvítí světlo, stisknutím jednoho tlačítka se mi rozsvítí svítilna. Ale to už poněkud odbíhám.
17.2.2013 to je den, kdy jsem se natrvalo odpojil od Facebooku. 14 dní jsem měl nutkání znovu obnovit činnost. Odolal jsem. Je to více jak půl roku a cítím se lidem blíž, než kdy s celým facebookem. Měl jsem na něm přes 500 kamarádů. Přitom jsem se bavil jen s asi šesti lidma. Kolikrát jsem facebook zapnul jen proto, abych čekal, než mi někdo napíše a když konečně napsal, zjistil jsem, že si s ním stejně nechci povídat. Byl jsem otrokem.
Je pravda, že do společnosti už se nedostanu jako dřív, ale nedávno jsem byl na jednom koncertě a potkal tam kupu známých, kamarádů, přátel. Všechny jsem rád viděl a dtroufám si říct, že všichni rádi viděli mě. Byl jsem jim vzácný. Vyzvídali co nového, neb se to nemohli dozvědět, jako od ostatních ze stavů na facebooku. Byl to krásný večer, krásný koncert. Těším se, až zase na nějaký půjdu a potkám tam své známé, kamarády a přátele a budu si s nima moci normálně popovídat. Zatím je to sice tak daleko, ale budeme si tam pak tak blízko.
Jan Vladyka
Vánoční zamyšlení
Máme tu štědrý den. Společně s ním spojené Vánoční svátky, advent a blížící se konec roku mne vždy nutí, a asi nejen mne, k zamyšlení, sebereflexi a určité sumarizaci myšlenek jako takových.
Jan Vladyka
Pohne Skippy zemskou osou?
Přesně před šesti lety obrovské zemětřesení v Chile o magnitudu 8,8 zkrátilo trvale den o 1,26 mikrosekundy a vychýlilo zemi o 2,7 tisíciny stupně. Co s tím má společného Austrálie? Odpověď zní Skippy....
Jan Vladyka
Silničáři nezaspali!
Jak začít jinak, než obligátním, máme tu Nový rok. Ne, nebudu se ohlížet nijak výrazně za tím starým rokem. Ani Vás nebudu nudit nějakým novoročním předsevzetím. Prostě skončil rok 2015, začal rok 2016.
Jan Vladyka
Transplantace Švábem
Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Takto popisuje transplantaci wikipedie a je to celkem srozumitelné. První transplantace proběhla na počátku 20. století (rohovka), ale opravdový boom úspěšných transplantací nastal až v druhé polovině 20. století po roce 1954. Po ledvinách následovala slinivka, játra, srdce plíce a v dnešní době už se transplantuje prakticky cokoliv na co si vzpomenete od opičí hlavy až po celý obličej.
Jan Vladyka
Čistý čas ve fotbale ano či ne?
Fotbal je fenoménem posledních několika destiletí. Denně jsou o něm popsány tuny papíru, zaplněny terabyty prostoru na internetu, miliony lidí ho hrají, stovky milionů lidí o něm denně hovoří. Je doporučováno myslet na fotbal při sexu, pokud chcete oddálit ejakulaci. Muži ho milují, ženy většinou nenávidí, nebo tiše tolerují. V poslední době sílí debata o určitých změnách v pravidlech této masové zábavy. Jsem pro jednu revoluční změnu. Zavedení čistého času.
Jan Vladyka
Co dokáže moucha na flusanci?
Sedím si takhle jednou na lavičce trolejbusové zastávky v jednom nejmenovaném krajském městě, které bylo kdysi označováno jako Rudý sever, a najednou se přistihnu, že pozoruji jak si velká, celkem nechutná, ale vypasená masařka svým sosáčkem pochutnává na velkém, celkem nechutné, zeleném hlenu, který tu kdosi zanechal, patrně jako důkaz toho, že měl dlouhou chvíli.
Jan Vladyka
Je mi ctí, Lucie!
Je to obrovský okamžik v životě lidském. Jeden z nejsilnějších okamžiků. Narození potomka lhostejno jakého pohlaví. Je to zkrátka neuvěřitelná událost. Málem už jsem na ten pocit štěstí při narození mého prvního syna zapomněl. Málem už jsem zapomněl na to, jaké pocity jsem cítil, když jsem poprvé zaslechl jeho hlas, kterým oznamoval všem přítomným, že právě přišel na tento svět. Skoro už jsem vytěsnil pocity, které jsem cítil přisvém prvním kontaktu s ním a dokonce i to, že jsem plakal štěstím, když jsem si poprvé mohl pochovat v náručí.
Jan Vladyka
Dělej, praskla mi voda!
Byl jsem probuzen do pošmourného deštivého dne svou milovanou manželkou někdy kolem šesté hodiny. Původně jsem si myslel, že jsem zaspal do práce, nicméně vzápětí mi došlo, že je sobota a navíc na mne má žínka zvolala větu, kterou do smrti nezapomenu: "Dělej, vstávej, praskal mi voda!"
Jan Vladyka
ME: skutečný fotbalový zážitek
...alespoň v porovnání s mistrovstvím světa ve fotbale. Samozřejmě jde jen a pouze o můj subjektivní pohled a názor, ale budu se snažit o to, podložit ho určitými postřehy, které mne při sledování tohoto fotbalového svátku napadly.
Jan Vladyka
Realitní makléři - spolek amatérů
Nechci tvrdit, že všichni, ale drtivá většina realitních makléřů mi přijde jako bandička amatérů. Schválně si zkuste projít nabídky bytů na internetu a kdo z vás mi nedá za pravdu? Možná jen samotní makléři. V krátkém povzdechu níže se to budu snažit maličko rozebrat....
Jan Vladyka
OSA Nostra
Možná poněkud laciný nadpis, ale proč ne. Vždyť se jedná o organizaci, která si lacině přijde na miliony za nic. Netvrdím, že by neměli mít autoři nějakou ochranu proti plagiátorství a že by nemělo být zákoně ošetřeno, když se někdo obohacuje na něčí úkor, ale co je moc je moc.
Jan Vladyka
Americký sen a české probuzení
aneb, pohádka o tom, jak si nejsme všichni rovni.... V této pohádce nevystupují nadpřirozené postavy. Pohádka pojednává o Frantovi Flintovi a jeho snu. Podobnost osob vystupujících v této pohádce s reálnými osobami je čistě náhodná.
Jan Vladyka
Absence soudnosti po česku
Neustále zde v diskuzích, ale aj kolem sebe slyším lidi kvílet, kňučet a nadávat na to, jak se kdo má špatně, jak si kdo nakradl, jak na nic nejsou peníze a hlavně (což mne osobně nejvíc vytáčí), jak jsme se za komunistů měli lépe... já tomu říkám absence soudnosti po česku, ačkoliv je možné, že je to specialita aj jiných postkomunistických zemí. Nevím.
Jan Vladyka
Ivona Březinová: Začarovaná třída (Mýdlová Madla)
„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“ „Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“
Jan Vladyka
Salva nebo potlesk, vždycky se pláče...
Přesně se stalo to, co jsem čekal. Vyrojila se opět spousta inteligentů, kteří si zkrátka nedají pokoj, nedají pokoj ani pozůstalým a neustále se budou šťourat v tom, proč někdo truchlí za někoho a proč nikdo netruchlí za někoho na náměstí.
Jan Vladyka
Cikán pracuje, Rom se chová tržně, vláda spí
Četl jsem poslední dobou pár zajímavých článků o problematice, která je momentálně na pořadu dne hlavně v severních čechcách. Romská otázka, cikánský problém, problém s nepřizpůsobivými, rasismus naruby...jedno jak se to nazve, zkrátka, všichni asi víte, o čem jsem četl...
Jan Vladyka
My v Ústí na to máme!
....aneb, Ústí není Praha. Nebo také, my na to v Ústí máme. Ale abych šel rovnou k jádru pudla. V Ústí nad Labem se staví o 106 a bohužel jsou to stavby megalomanské, soudě dle peněz aj představ.
Jan Vladyka
Jsem hrdý na to, že jsem zaměstnanec...
Pročítajíc si diskuze na IDnes, jsem dopěl k názoru, že jsem hrdý na to, že jsem zaměstnanec. Útoky některých lidí na zaměstnance obecně, paušalizování a házení všech zaměstnanců do jednoho pytle mne navíc opět (jak já to jen nerad dělám) se hluboce zamyslet.
Jan Vladyka
V ČR je lepší sedět, než bejt v nemocnici!
Někde jsem zaslechl, že vyspělost národa se dá soudit podle toho, jak se starají o své vězně. Spíš bych já osobně ale vyspělost národa soudil podle toho, jak je schopný se postarat o své nemocné spoluobčany.
Jan Vladyka
Opravdu jsem rád, že vznikly VV!
A kdo není? Já myslím, že se tu konečně něco ukázalo. Konečně už vím to, co jsem zatím jen tušil. Věci Veřejné mi do spousty nezodpovězených otázek a domněnek vnesly světlo...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1171x