Co dokáže moucha na flusanci?

Sedím si takhle jednou na lavičce trolejbusové zastávky v jednom nejmenovaném krajském městě, které bylo kdysi označováno jako Rudý sever, a najednou se přistihnu, že pozoruji jak si velká, celkem nechutná, ale vypasená masařka svým sosáčkem pochutnává na velkém, celkem nechutné, zeleném hlenu, který tu kdosi zanechal, patrně jako důkaz toho, že měl dlouhou chvíli. 

 Tak nějak mne tento moment vyprovokoval k tomu, abych se trochu více rozhlédl kolem sebe. Z toho, co jsem viděl, mi bylo trochu smutno. Dlažba, jistě velmi drahá, nedávno položená notně zaneřáděna nalepenýma žvýkačkama. Vajglů tolik, že už to ani bezdomovci nesbírají, jelikož mají dost, u stromu ležel pohozený rohlík s tlejícím párek uvnitř, nutno dodat, že decentně zabalený do ubrousku. Přes silnici na druhé straně na chodníku patrně někoho rozlobilo, co psali v novinách, neb se tam válel celý výtisk nejmenovaného periodika, pravda, trochu již pošlapaný lidmi, kteří spěchajíc od vlakového nádraží na jiný spoj nedbali, kam šlapou. Plastová lahev od dvoulitrového piva, tentokrát dopitá, neskončila v koši, neb by se tam už ani nevešla, ale bývalý majitel, zřejmě pod vlivem, umělecky jí umístil ne na zem, ale na lavičku jiné zastávky, jistě v dobré víře, že snad někdo jiný ji recykluje.
Trolejbus mi přijel a já nastoupil. Posadil jsem se a sledoval, jak si postarší muž vytahuje cosi z nosu a v nestřežený okamžik onen obsah utírá vedle do sedačky, pod kterou opět nastláno, myslím, že to byl nějaký leták. Za ním, zády k němu, mladík koukal na mladou paní, jak se marně snaží pohledem někoho poprosit, aby jí pomohl s kočárkem. Pomohl jsem samosebou já, neb jsem kladný hrdina tohoto zamyšlení. Vzpomněl jsem si na nesčetné množství historek, které mi na téma  "pomoc lidí s kočárkem" vyprávěla. Mnohokrát se jí stalo, že jí nikdo nepomohl. Naposledy dokonce dva dělníci raději šli až uplně do zadních dveří.

Je toho ale víc, co poukazuje, na charaktery lidí, kteří žijí kolem mne, popřípadě vás. Moje sousedka například. Krom toho, že je jí uplně jedno, že její pes štěká imrvére, když není doma, je jí i jedno, že její pes kálí kdekoliv a je jí uplně jedno, že do toho někdo jiný pak může šlápnout. Je jí taky uplně jedno, že stále parkuje na místě vyhrazeném pro invalidy, ačkoliv ona sama invalidou není. Koneckonců, proč by nebylo? Je přeci polocistkou s vysokou šarží a ta přeci nemusí ctít pravidla. 
Když už to konečně vypadá, že se blýská na lepší časy, je to z pravidla ještě horší. Jeden příklad za všechny. U hypermarkatů vznikla parkovací místa, vyhrazená pro auta s kočárky. Jsou to většinou místa poněkud širší, v blízkosti vchodů. Přišlo mi to jako hezký nápad a jako přiblížení se civilizovaným zemím. Kolikrát jste viděli, že by na tomto místě stálo auto s rodinou a vyndavající kočárek? Většinou tam parkují lidé bez kočárků. Ano, já chápu, není to nikde v žádném zákoně dané, že tam mohou parkovat jen lidé s kočárkem, ale stejně, podobné věci jsou zkrátka a dobře bezohlednost. Když už jsme u toho parkování. Nakupuji často v Kauflandu, což je celkem nepodstatná informace, ale ještě jsem nezažil, aby tam nestálo nějaké auto mimo vyharzené parkoviště zkrátka jen proto, že majitel auta to má blíž. Opravdu už jen čekám, kdy někdo zajede až dovnitř. 

Víte co je bejhorší věta? - Žijeme v hrozné době. - Za to bych někoho umlátil kloboukem. Ano opravdu je hrozné, že se poctivost nevyplácí, je hrozné, že ten kdo nalezne 100 000 a vrátí je na policii, než aby si je nechal, není adorován, ale zesměšňován. Je hrozné, jak se lidé k sobě chovají. Je strašné, když vám 50ti letý člověk ani neodpoví na pozdrav. Je hrozné, že podnikatel je synonymem pro zloděje a zaměstnanec naopak pro nemakačenka a flákače. Důchodci jsou šikanováni a ponižováni. Spousta a spousta jiných věcí je špatných, ale opravdu za to může doba? Ne! Mohou za to lidé, kteří v té době žijí. Lidé jsou ubití televizí, černobílým myšlením, nenávistným paušalizováním (pravdoláskaři, zemanovci, socky, zbohatlíci, pravičáci atd atd), závistí, jakýmsi pokřiveným pohledem na svět a ztrátou nadhledu, tolerance a porozumění. Všichni všemu rozumí, na vše mají patent. Málokdy je slyšet, ano, máš pravdu, udělal jsem chybu, protože chyba ale hlavně úspěch se neodpouští.
Lidé si neváží svobody. Svoboda je hlavně závazek. Je to něco, co není zadarmo. Máte možnost volby, ale musíte umět nést následky. Stále tvrdím, že nejvyšším projevem svobody je to, že nemusíte pracovat, jako tomu bylo za dob vládnutí KSČ. Každý má volební právo, ale ne každý si ho zaslouží, i tak zastávám názor, že volit by měl jít každý s tím, že pokud nemá koho volit vhodí prázdný papír.

Nejsem dokonalý, mám své chyby, ne vždy vše vyhodím do koše, ale snažím se, abych toho mimo vyhodil co nejméně. Zdravím každého na potkání. Nebojím se přiznat chybu, poslouchám cizí názory a umím uznat, když má někdo jiný pravdu. Jsem ale i umíněný a paličatý. Jezdím podle předpisů a vadí mi, když to někomu vadí. Nekoukám prakticky na televizi, poplatky za ní mi ale nevadí. Jsem mírný xenofób a lehce servilní. 

Lidi, jděte k volbám. Projevte svou vůli třeba i jen prázdným papírem. Kdo nevolí, zříká se své svobody.

PS: Volím Piráty....