Přijmeme hokejisty, zn. spěchá

   Včera jsem shlédl finálový zápas v hokeji na olympijských hrách ve Vancouveru a dospěl jsem k závěru, že takhle asi má vypadat moderní hokej. Nahoru dolu, samé střety a osobní souboje, nasazení a agilita na nejvyšší úrovni. Ruku na srdce, komu z vás se to líbilo.

    Možná budu působit až staromilsky, nebo jako naši bývalý fotbalový internacionálové, tvrdící, že dřív to teda býval fotbal a ne jako dnes, ale jak jsem tak včera koukal na to finále, nějak na mě padl smutek. Jo, byl to opravdu dynamický hokej, hraný v plném nasazení, hra se přelévala z jedné strany na druhou, rozhodčí hru zbytečně nekouskovali, mělo to opravdu náboj, hrálo se korektně, spousta hitů a osobních soubojů, zkrátka jako NHL, ale něco tomu chybělo. Myšlenka, vtip, krása hokeje. Neustále dokola jsme měli možnost sledovat to samé, nahození do středního pásma, souboj u mantinelu, nahození do útočného pásma, souboj v rohu či za brankou, buď střela na branku a mela, nebo nahození do středního pásma a souboj.... a tak bych mohl pokračovat. Nějak ten čas u televize utekl a nějak mě to ani nepobavilo. Byl jsem napnutý jak to dopadne, ale přišlo mi to spíše jako reklama na hokej, než samotný zápas. Skoro žádná povedená klička, stahovačka nebo nějaká povedenější akce, žádná ťukenda. Jako by u toho ti hráči ani nějak nepřemýšleli. Vždyť hokej může být tak krásný. Na prstech jedné ruky by se daly spočítat akce, kdy obránce nahrál střednímu útočníkovi, který to posunul do jízdy na křídlo, kteréžto pak proniklo do obranné třetiny, kde třeba ani nenahrálo, ale tato kombinace člověka potěší leckdy více, než nějaký ten náraz na hrazení nebo třeba i gól ze skrumáže, nedá-li ho zrovna tým, kterému fandím. Zkrátka ze strany nezaujatého diváka mě včerejší finále nijak nezklamalo ale ani nenadchlo. A nejde říci, že by to bylo tím, že to bylo opatrné finále, ale zkrátka to bylo stylem hry.

   Možná můžeme nadávat na generaci českých hokejistů, která pomalu končí reprezentační kariéru a která nás tolikrát nadchla i zklamala, ale bohužel (pro někoho možná bohudík) s touto generací jako by odcházela i ona kreativita. Nijak nesnižuji výkony hráčů jako například Krejčí, Erat a spol, ale vzpomeňme na to, jak nádhernými góly a akcemi nás potěšili například Jágr se Strakou či Výborný. Bohužel tato doba očividně končí. Nastává čas dynamického a atletického hokeje, kdy hráč má optimální parametry 190 cm, 100 kg a stovku dá za 10 vteřin. Vypadá to, že česká reprezentace už nepotřebuje mozky, neb ty jsou dnes drceny svaly, ale hráče s enormním nasazením, buldočí povahou a dostatečně rychlíma nohama, kteří se budou bezhlavě vrhat za pukem i do těch nejnevýhodnějších pozic.

   Asi jsem moc skeptický a třeba i soudím jen podle jednoho zápasu. Ani nechci touto úvahou tvrdit, že reprezentace České Republiky zašla na krásu, ale bojím se, že éra pěkných akcí končí. Ikdyž možná, že je to dobře.... Posouzení už nechám na každém z vás.